Kronika

Chci se dostat na paralympiádu, říká dobříšský závodník na kole

16.11.2005

Dobříš - Pokud na silnicích a asfaltových cestách v okolí Dobříše potkáte mladého muže na speciálním závodním kole upraveném na ruční pohon, pak to nejspíše bude Jan Tománek. Osmnáctiletý mladík byl před třemi lety velmi vážně zraněn. Srazil ho bezohledný řidič, Honza je od té doby upoután na invalidní vozík.

"Přibližně před rokem jsem objevil závodní kolo pro vozíčkáře zvané handbike a ihned jsem se pro něj nadchl. Kolo a závodění se pro mě stalo smyslem života," říká Jan Tománek, který bez nadsázky patří k největším českým talentům v tomto sportu.

* Jak se vám povedla první závodní sezona?

Byl jsem třetí na mezinárodním mistrovství Rakouska v silničním závodě. Stejné místo jsem obsadil i v půlmaratonu ve Wachau v Rakousku. Za svůj největší dosavadní úspěch považuji třetí místo v časovce na neoficiálním mistrovství České republiky. Absolvoval jsem i pět z osmi závodů Evropského poháru handbikerů. Skončil jsem na jedenadvacátém místě v celkovém pořadí.

* Proč jste neabsolvoval celý seriál?

Chyběly mi peníze. Pořízení kola, doprava na závody a především pobyt v místě závodu pro mě a pro asistenta, bez jehož pomoci se neobejdu - to všechno je velmi drahé. Vše si většinou hradím sám, nepodařilo se mi totiž zatím získat žádného významného sponzora.

* Jak často trénujete a která je vaše nejoblíbenější tréninková trasa?

Trénuji denně. Za svou nejnáročnější trasu považuji cestu z Dobříše na Stožec, dále do Hostomic, Řevnic, odtud na Mníšek a zpět na Dobříš. Trasa měří 56 kilometrů a jezdím ji tak tři hodiny deset minut. Což představuje průměrnou rychlost kolem osmnácti kilometrů v hodině. Mám rád i trať z Dobříše do Nového Knína, kterou jezdím s průměrem až 32 kilometrů v hodině, kolem dvaceti minut. Tato rychlost ale nejde udržet při cestě zpět, protože vyjet kopec z Knína na handbiku není tak snadné jako na běžném kole, ruce nejsou nohy.

* Jaké máte sportovní cíle? Chystáte se na paralympiádu?

Ano, tam bych se chtěl probojovat. Paralympiáda je už za dva roky. Šance dostat se tam je. V tomto sportu roste výkonnost s věkem. Nejlepším jezdcům je tak kolem třiceti. To znamená, že pokud budu řádně trénovat, moje forma poroste. Ale teď se soustředím hlavně na příští sezonu. Rád bych se zúčastnil všech osmi závodů Evropského poháru EHC. Chci také jezdit národní soutěže v Německu a Rakousku. Zatím ale nevím, na co na všechno získám peníze. Na novou sezonu si chci pořídit nový závodní speciál, který stojí 150 až 200 tisíc korun. Také si musím pořídit velké auto a předělat jej na ruční řízení, abych se mohl sám dopravovat na závody.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - střední čechy (střed)


související články: handbike sport